S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí Jiřího Grubera, který se nesmazatelně zapsal do dějin Diakonie BETLÉM. Byl jedním z těch, kdo stáli u počátků našeho střediska a svým nasazením, lidskostí a pevným přesvědčením o hodnotě každého života pomáhal utvářet jeho tvář. Mnozí z nás si ho budou pamatovat nejen jako obětavého pracovníka a kolegu, ale také jako člověka s humorem, laskavostí a otevřeným srdcem.
Byl to právě on, kdo v době nejistoty a přelomových událostí na počátku 90. let dokázal rozpoznat sílu jedné obyčejně neobyčejné myšlenky: že lidé s postižením mohou žít důstojně, svobodně a společně s ostatními. Když do Klobouk přijel mladý Leoš Princl s Václavem Růžičkou na vozíku, Jiří je nejen přijal – ale postavil se za jejich sen. A spolu s dalšími jej proměnil ve skutečnost. Bez jeho otevřeného srdce, moudrosti, odvahy a víry by Domov Betlém možná vůbec nevznikl.
Jeho život i služba jsou neoddělitelně spjaty s naším střediskem – s lidmi, pro které pracoval, i s kolegy, s nimiž vytvářel společenství založené na důvěře, respektu a naději.
Jiří patřil k těm, kteří stáli u důležitých milníků v historii BETLÉMA. Vkládal do práce své srdce i fortel, dokázal spojovat odbornou dovednost s hlubokou lidskostí. Lidé, kteří s ním spolupracovali, na něj vzpomínají jako na člověka otevřeného, přímého a laskavého, který uměl naslouchat a povzbudit. Především však byl pro mnohé přítelem, na kterého se bylo možné spolehnout.
Jiřího role nebyla jen organizační či formální – byla především duchovní. Nesl vizi, podržel druhé v pochybnostech, byl mostem mezi generacemi, sborem a veřejností. Po všechna ta léta zůstával věrný: jako předseda představenstva, jako předseda dozorčí rady, jako duchovní průvodce, kolega i přítel. V posledních měsících našel v Betlémě také své vlastní zázemí – a zůstal s ním spojen až do konce.
Dnes děkujeme, Jiří, za tvé ANO, které jsi kdysi vyslovil a které se stalo základem naší cesty.
Za tvoji odvahu, pevný hlas i laskavý úsměv.
Za to, že jsi s námi šel tak dlouhou cestu.
S pokorou a vděčností se loučíme – a věříme, že tě obklopuje to, co jsi tolikrát rozdával druhým: láska, světlo a požehnání.
„Blaze těm, kdo umírají v Pánu, od této chvíle. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých námah, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ (Zj 14,13)
Poslední rozloučení ke shlédnutí zde.
